Call of duty 4 modern war fare
I přes fenomenální úspěch call of duty 2 bylo čím dál tím jasnější, že období 2. sv. války je již za zenitem. Vývojáři z Infinity Wards se už protentokrát naštěstí nenechali ovlivnit zkostnatělým vedením Activisionu a oznámili, že příští díl bude mít ke svému názvu nově i příponu “modern warfare” - tedy se bude odehrávat v aktuálnějším konfliktu. A tak jsme se, po dvouleté přestávce, konečně dočkali a tento počin spatřil světlo světa. Následuje ale logická otázka: je opravdu Cod 4 natolik inovativní, nebo jen nabízí to samé v bledě modrém?
Nejzákladnější koncept hry je úplně stejný, jako v předešlých dílech: jste voják, kráčící v jakémsi uzavřeném koridoru a kosící nepřátele po stovkách. Několika změn si ale přeci jen povšimnete. Zaprvé grafického zpracování. Znám spoustu hráčů, kteří tuto položku prostě přehlížejí (často se jedná o majitele slabších herních zařízení :), ale, přiznějme si, vizuální zpracování podstatně ovlivňuje zážitek z hraní. A v tomto ohledu IW nezklamalo: grafika vypadá zkrátka úchvatně – Prostředí i postavy jsou vymodelovány do posledního detailu. Pod vrtulíkem se zdvihají oblaka prachu, a když se ve druhé misi ocitnete na potápějící se lodi – a kolem vás v oblacích páry vybuchují potrubí a létají všelijaké předměty, začnete mít pocit, že na všech těch velkohubých tvrzení, totiž že Cod bude akcí roku, přeci jen bylo něco pravdy. Celkový dojem jen trochu kazí trochu těžkopádný pohyb postav, to je ale fakt, který v záplavě ostatních věcí rádi odpustíte.
Skvělé grafické zpracování je sice fajn, ovšem hru, která zaostává v hratelnosti ani to nezachrání. V Cod 4 tento problém naštěstí nenastal. Hratelnost je zde srovnatelná s minulým dílem, a kromě malých změn (jako je například rozvržení mapy), si velkých odlišností nevšimnete. V tomto případě to ale nevadí – proč měnit něco, co bylo téměř perfektní?
Zatímco dvojka v podstatě jen sledovala události z druhé světové, prováděla vás historickými bitvami s historickými postavami, Cod 4 měl díky zasazení do imaginárního konfliktu větší volnost, co se týče zpracování příběhu. A té plně využil. Výsledek je sice trochu prvoplánový a místy dost neoriginální, ale dočkáte se několika poměrně překvapivých zvratů a dosti emotivního závěru. Ve srovnání s herním průměrem je tedy příběh vysoce nad průměrem.
To nejdůležitější jsem záměrně nechal až nakonec – atmosféru. Hra může mít příběh, který by záviděl i Poe, grafické zpracování, které by překonalo reálný svět, i bezchybnou hratelnost, ovšem bez té správné atmosféry by vše přišlo vniveč. Jenže Cod 4 má atmosféru jednoduše dokonalou! Například, v již zmiňované druhé misi: procházíte potemnělým podpalubím obchodní lodi, všude kolem skřípe plech, rozestavěné kontejnery skýtají příhodnou pozici pro útok ze zálohy... Nebo pro změnu doprovázíte těžký tank M1A2 Abrams, jehož každý výstřel s ohlušující ránou zboří celý dům. Nebo bojujete o vylidněnou vesnici, dobýváte těžce bráněný podzemní bunkr, snažíte se zajmout nepřátelského diktátora.... To vše ale je jen jakýsi předkrm, příprava na zlatý hřeb hry – vzpomínkovou misi vašeho velitele, odehrávající se v okolí Černobylské elektrárny. Váš úkol je jednoduchý – zabít velitele teroristů Zakhaeva (shoda s přezdívkou autora čistě náhodná :) a bezpečně se dostat pryč. Jelikož je však tato zamořená zóna doslova přecpaná nepřátelskými vojáky, rambo stylem toho příliš nezmůžete. A tak vám nezbývá, než uklidit samopal, vyštrachat odstřelovací pušku a speciální oblek hejkala a doufat, že na sebe neupoutáte pozornost. Když se vám podaří opustit venkov a dostat se přímo do Pripjaťu – města v bezprostředním okolí té neštastné elektrárny – atmosféra by se dala krájet. Procházíte vybydlenými byty, všude kolem vás se povalují předměty, které obyvatelé ve spěchu nestihli odvézt s sebou. Celé město je navíc vytvořeno více méně podle reálné předlohy a naleznete zde i známé ruské kolo, či již dávno nepoužívaný městský bazén.
K atmosféře se úzce váže i hudba, která dokáže významně ovlivnit vyznění daného okamžiku. Naštěstí není Call of duty zkaženo nějakou naivní odrhovačkou, zde se totiž tohoto úkolu zhostil odborník na slovo vzatý – Hans Zimmer, známý předevšim jako filmový skladatel (Černý jestřáb sestřelen, Piráti z Karibiku, Počátek...) Ukázku soundtracků najdete například zde: http://www.youtube.com/watch?v=YdY6kqDx30w&feature=BFa&list=PLE1D6B2EF4250142B&lf=rellist
Call of duty sice příliš změn nepřineslo, ovšem jednotlivé aspekty dovedlo k dokonalosti. Jistě je jednou z nejlepších her roku 2007.
Zakhaev
Příště: Call of duty 5 world at war